Den 142: Práce

Poslední příspěvek, co jsem tady napsal, byl dost depresivní. Bez peněz, bez auta, bez práce, bez naděje. Mezi posledním příspěvkem a tímto se ovšem stalo hodně věcí: a) Z Anglie jsme se v pořádku (a rádi) vrátili b) Pojednání jsem úspěšně odevzdal c) Našel jsem si práci.

Neboli dva ze tří základních životních cílů jsou na dobré cestě. Akorád jsem stále tlustej, na druhou stranu nejsem od poslední newsky tlustší, což je taky úspěch.

V práci je fajn. Sice stále jsem ještě nedostal noťas, tudíš se nedostanu k mailu a tedy operuji na vlastním kompu se soukromým mailem, ale lidi jsou tady fajn a jsou na mě hodní. Jinak pracuji jako procesní specialista u Telefónicy O2, což je (nebo si to aspoň myslím) dobrá pozice u dobré firmy.

No každopádně mé další cíle jsou víceméně stejné:

a)      Disertace: v září mám státnice, takže cílem je nenechat se vyrazit, ovšem v současné chvíli lze tento cíl dočasně poslat k ledu.

b)      Práce: tady je to jasný, nenechat se vyhodit a pokud možno se dostat dál (dlouhodobě).

c)       Zdraví: poslední cíl, na který jsem poslední dobou prděl. To se ale změní. U práce je taková mega buržoazní posilka s bazénkem, víříčkami a sauničkami, kam se hodlám přihlásit (a prej tam chodí Polreich a Langmaier) plus od Barunky jsem dostal k narozkám sportovní hodinky s GPS, takže hodlám běhat a pěkně si to měřit.

Takže zůstaňte tuned pro příběhy plné sportovního utrpení, ponížení a nezdolnosti. Z práce toho asi moc nenapíšu, protože vnitřní předpisy hovoří jasně: Sbohem

Add Comment