Krutopřísný pojezd

Minulý rok, když jsme s Tocem byli na krutopřísném pochodu, tak jsme narazili na neznačené rozcestí, které by nás (nebýt navigace v mobilu) dokonale zmátlo. Rozhodli jsme se, že se příští rok vrátíme a vztyčíme vlastní rozcestí.

Plán to byl jednoduchý, realizace o poznání méně. Návrh rozcestí, bloudění v Hornbachu, řezání pilkou do krve, barvení, tvorba popisků (díky Verča Čížková) a stříkání lakem na vlasy.

Nicméně! 27.6.2020 byl ten den, kdy jsme měli vyrazit. Toto jsou zápisky účastníka krutopřísného pojezdu 2020.

5:00 (0 km) – Nemohu dospat. Krutopřísný pojezd se blíží.

7:30 (0 km) – Nasnídán, vykoupán a plný nadšení vyrážím směr Sadská. Sluníčko svítí a dokonce předpověď hlásí místo bouřek polojasno.

8:00 (12 km) – Sadská. Vyzvedávám Toca a nutím jeho mamku, ať nás vyfotí. Paní Černá se diví, na co mám motyčku, kladívko a dvoumetrovou fošnu. S nadšením ji to vysvětuji.

8:40 (20 km) – Toco čuchá ke kytkám a snaží se zjistit zdali nesmrdí myšinou, protože (podle všeho) myšinou je cítít Bolehlav Plamatý. Zajímavá, ikdyž irelevantní informace.

9:30 (32 km) – BAHNO. NIC NEŽ BAHNO. Jízda na hraně možností a sil.

12:00 (48 km) – Koupačka a Toco usíná. V místním kiosku si dávám cestovatelskou klasiku – párek, chleba a hořčici. Místní dědulín co obsluhuje kiosek to měl solidně businessově vymyšlený. Byl neskutečně zpomalený, ale na druhou stranu svým žoviálním přístupem dal zákazníkům dostatek času na to, aby si sami uvědomili, že si vlastně ještě chtějí objednat něco dalšího.

asi 13:00, ztratil jsem pojem o čase a prostoru – hodinu tlačíme kola do kopce. Z krutopřísného pojezdu se stává krutopřísný potah.

14:00 (54 km) – Výstavba rozcestí! Připravujeme si propriety a stavíme naše dílo. Překvapivě vše jde podle plánu a nic (snad kromě ukotvení) nám nebrání dokončit úkol. Fotíme sebe, rozcestí, sebe a rozcestí a rozesíláme našim rodinám, jaké to šikovné mají syny.

14:50 (62 km) – Druhá koupačka. Toco zase spí. S pomalým dědou jsme už důvěrní kamarádi. Dávám si kafe a pivo, než se Toco vzbudí. Nějaká paní si tady zaparkovala koně a šla na pivo. Naprostá pohoda.

15:00 – 18:00 – Šlápli jsme do pedálů. Kromě krátké zastávky v Bille pro vodu nic zajímavého.

18:00 (99 km) – Sadská. Předávám Martina paní Černé do ošetření a vydávám se směr Poděbrady

18:40 (111 km) – Domov! Žena mne vítá Aperolem a špagetami. Ráj na zemi. S nadšením jdu společně spát s Lily.

Suma sumárum – 111 km, 11h23m, 3900 kCal, 1200m převýšení a dva šťastní muži

Add Comment