Obžérství a další radosti konference

Minulý týden mi bylo laskavě dovoleno odjet na konferenci ve Zlíně (pro mladé a nadějné vědce, prý říkali). A tak jsem poslal článek a byl jsem přijat. Konference byla k ničemu, jako ostatně většina těhlech obecně směřovaných pseudokonferencí. Prezentoval jsem jako jeden z posledních a před asi čtyřmi! lidmi (všichni ostatní odprezentovali a utekli). V rámci rozvoje své vědecké kariéry jsem se dozvěděl jaký je propojení mezi liposukcí a poruchou příjmu potravy, něco o derivátech (kdybych tu prezentaci poslouchal možná bych se dozvěděl co to je) a o fascinujícím světě šíření kyperské kultury. Takže jako vždy k ničemu. Co ovšem mne naplnilo očekáváním a radostí byl večerní raut. Rauty mám rád už ze své podstaty a tak jsem záměrně celý den se zdržoval jídla. V 7 večírek začínal a já v 7:01 už kroužil nad švédským stolem. Ovšem organizátorův perverzní smysl pro tyranii se projevil tím, že nás nechali ještě půl hodiny čekat. No nic vrhl jsem se na víno zdarma. Měli tam asi 7 druhů vín a všechny jsme mohli ochutnat, což jsem taky učinil. V 7:29 jsem už měl takový hlad, že jsem začal okousávat rohy stolů a tak jsem se rozhodl pro diverzní akci. Pod falešnou záminkou vypujčení příboru jsem se přikolíbal k stolu a velmi obratným hmatem sežral dvě jednohubky. Další (zřejmě stejně hladoví) doktorandi tento laciný trik prohlédli a jali se také zkoumat příbory. To už organizátor začal chápat, že se mu sitace vymyká z kontroly a raději v zoufalém záchvěvu zachování autority zavelel k volné zábavě. Na to už čekali (do té doby) vážení důchodci šikovně maskovaní za profesory a propuklo peklo. Jídlo mizelo rychlostí světla a jeden vitální docent pokousal nebohou servírku pro pomalé doplňování novým jídlem. Po dostatečném uspokojení mých eminentních potřeb jsem se rozloučil se spolustolovníky a šel jsem se rozvalit do mého pokojíku, který jsem měl v malém a příjmeném penzionku. Ráno jsem obdržel famózní snídani a tak s pocitem dobře odvedené práce jsem mohl vyjet směr domov.

Add Comment